facebook 100x100

youtube 100x100

twitch 100x100

twitter icon 100x100

steam

 

 

O GUILD-HALL.CZJak vznikl Guild-Hall.CZ

E-SportStarcraft 2soO: Můj život jako Sisyfos

Guild-Hall Stream

soO: Můj život jako Sisyfos

Přejít na StarCraft 2 nebyla původně má volba. Všechny Brood War týmy byly v té době nuceny trénovat StarCraft 2 kvůli hybridní Proleague. Nejprve jsem se k tomu stavěl s odporem, ale pak jsem si uvědomil, že to přináší i skutečnou příležitost.

soO

V Brood Waru již bylo tolik skvělých hráčů, že jsem se jen těžko viděl, jak je porážím, a to i po čtyřech letech nabývání zkušeností. Postupně jsem začal věřit, že bych se mohl dostat na vrchol v této nové hře.

Když jsem začínal, tak jsem byl hodně ve stresu. Tou dobou už bylo mnoho SC2 progamerů, a tak existovala spousta herních stylů, které jsem se musel naučit. Na začátku jsem o hře nevěděl vůbec nic, a tak jsem si připadal nesmírně ztracený. Bylo hodně uspokojivé vidět, jak se s vynaloženým úsilím zlepšuju, nicméně jsem ale i mnohokrát pomyslel na to, že skončím. Nakonec jsem se rozhodl, že to přemůžu a pokračoval jsem v tréningu. Myslel jsem si, že se mi podaří vyhrát turnaj, když budu tvrdě pracovat.

V průběhu tohoto období byl v SK Telecom T1 docela zmatek. Na základě mých hodnotících zápasů mi tým věřil na tolik, že mě poslal do Proleague. Mé výsledky byly ale slabé a tým mě dokonce dočasně vyhodil. A to byly i časy, kdy mě fanoušci neměli moc v oblibě. Jednou jsem byl v takovém stresu, že jsem na ladderu urazil mého protihráče a odešel ze hry. Samozřejmě screenshot pak skončil na všech fórech. Přesto jsem ale věřil, že se na mě lidi začnou dívat příznivě, když vytrvám a vložím do hry mé odhodlání a získám dobré výsledky.

Za veškeré mé zkušenosti s SC2 vděčím GSL; tolik pro mě znamená. Poprvé jsem se dostal do finále na konci roku 2013, když jsem porazil Soulkey 3-0. Byl jsem opravdu šťastný, že jsem se dostal do mého prvního finále, prakticky euforický, opitý štěstím. Cítil jsem se ale tlačen do toho vytvořit nové buildy, a tak jsem před finále promrhal spoustu času zkoušením různých věcí. Nakonec jsem podlehl Dearovi bez toho, abych toho moc předvedl. Ale v té době jsem byl spokojen s druhým místem.

Ten pocit uspokojení byl ale jen vlažný. V průběhu mé snahy dostat se do finálé spousta mých týmových spoluhráčů skončila. Často jsem pomyslel na to, že odejdu s nimi, protože jsem se spoustou z nich byl dobrý kamarád a upřímně jsem nechtěl být členem SKT bez nich. Nakonec jsem ale zjistil, že poznávat nové členy byla taky zábava sama o sobě, a že jsem s nimi taky spokojený.

Další sezónu jsem se opět dostal do finále. Aly nyní jsem si řekl, že teď nezopakuju stejnou chybu a využiju můj čas na přípravu efektivně. Přesto jsem ale měl ze Zesta obavy, protože v té době byl opravdu na vrcholu své hry. Ale i tak jsem si věřil. Příprava šla velice dobře a hodně jsem trénoval. V průběhu zápasů jsem byl několikrát extrémně napřed, ale díky mé aroganci jsem zase skončil jako druhý. Na

příklad na Yeonsu jsem se cítil nepřekonatelný. Dokonce, i když jsem tvrdohlavě produkoval jen mutalisky a corruptory a podnikal ledabylé střety, tak jsem byl přesvědčený, že o výsledku už bylo dávno rozhodnuto. Pokaždé když se nad tím zasním, tak tohoto zápasu lituju. Pokud bych tehdy vyhrál, tak mohlo být všechno jinak.

Znovu jsem nabyl svého soustředění a čelil jsem svému dalšímu finále. Šlo o team kill proti Classicovi. Upřímně tehdy jsme si s Classicem nebyli tak blízcí, jako jsme teď. Řekl jsem si, že můžu hrát bez výčitek, a být nemilosrdný, tak abych vyhrál za každou cenu. Naneštěstí den po finále jsme měli taky zápas v Proleague, a tak jsme neměli mnoho prostoru pro tréning. Finále bylo ale samozřejmě důležitější, a tak jsem zápasům po něm nechtěl věnovat příliš pozornosti. Od týmu jsem ale dostal instrukce, abych se Proleague zápasu zúčastnil a soustředil se výhradně na něj. Nakonec se Classic připravil na finále tak dobře, že mi nezbylo nic jiného než přijmout další porážku. Tohle byla pro mě zatím ta nejhorší prohra. Být poražen ve finále po třetí bylo mentálně velmi těžké přijmout, a to že má pozice v linii Kongů byla tímto stvrzena, bylo velice smutné. (pozn. Kong je korejský termín pro ty, kteří pravidelně končí na druhém místě bez toho, aby dosáhli na vrchol. Původním Kongem byl YellOw, rival Boxera)

Zdálo se, že každý turnaj následoval stejný tragický scénář. Když jsem se účastnil DreamHack Stockholm, tak jsem do finále neprohrál jedinou mapu a konečně se zdálo, že svou kletbu prolomím. Nezdálo se, že by zde byl někdo, kdo by mě byl schopen porazit, a Solar jsem předtím porazil mnohokrát. Ale v okamžiku, kdy finále začalo, tak to bylo jako by na mě něco spadlo. Doslova jsem se zhroutil a prohrál 0-3.

GSL Sezóna 3 byla pro mě hořkosladká. Jednou z mých nejživějších vzpomínek je má pomsta nad Zestem v semifinále. Považuju toto vítězství za jeden z mých nejlepších zápasů a čas od času si ho pustím, abych si ho připomněl. Tentokrát jsem ve finále čelil Terranovi, INnoVation. V té době jsem si v ZvT hodně věřil, a tak jsem vstoupil do zápasu s velkým sebevědomím. Od Soulkey jsem dostal pár rad, že je INnoVation slabý proti roach/ling/bane buildům a podařilo se mi získat díky nim náskok 2-0. Říkal jsem si:"Ha tentokrát je to jiné, tohle můžu vyhrát". Se současným nadhledem lituju toho, že jsem si nenechal poradit i do dalších her. Byl jsem smeten INnoVationovým lepším plánováním a znovu skončil na druhém místě. Tentokrát jsem už na čas opravdu všechno vzdal.

Pokud se někomu podaří skončit na druhém místě pětkrát za sebou, tak pochopí, co to s vámi udělá. Mé první druhé místo mě moc neovlivnilo. Tenkrát jsem to cítil jen jako retardér, dočasný zádrhel na mé cestě za vítězstvím. Ale jakmile se ta druhá místa začala kupit, tak se mé utrpení zdesetinásobilo. Začal jsem ztrácet víru v mé schopnosti a mé sebevědomí se propadlo. Navíc bylo tíživé být objektem výsměchu. Před tím jsem věřil, že stát se dobrým hráčem stačí na to, aby si jeden získal od fanoušků

respekt. Místo toho jsem byl terčem urážek a lítosti. Začal jsem si myslet, že by bylo lepší, kdybych vypadl dříve, než procházet znovu tím samým.

Jediný kdo chápal, čím procházím, byl FanTaSy. FanTaSy v Brood War skončil na druhém místě čtyřikrát. Opravdu chápal mou situaci a já jsem si v té době velice cenil jeho přátelství. Stali jsme se dobrými přáteli a FanTaSy mě vždy podporoval.

Nicméně v čase okolo mého prvního finále se v SKT natáčela videa ohledně denního života v T1. FanTaSy tehdy zmínil, že skončil čtyřikrát na druhém místě a já s Rainem jsme byli zachyceni na kameře, jak na to děláme posměšné grimasy. Nakonec jsem jeho smutný rekord sám překonal a FanTaSy se na mě začal dívat víc přívětivě. Roky po tomto incidentu se dokonce zúčastnil mého šestého finále proti GuMiho. Ujišťoval mě, že teď určitě vyhraju, ale já opět prohrál. Díky čemuž jsem se cítil provinile za to, že jsem zradil jeho důvěru. A tak uběhl rok 2014.

V roce 2015 jsem byl okamžitě vyřazen už v kvalifikaci. Současně všichni mí blízcí přátelé opustili SKT T1. Tyto dvě věci ve mně zanechaly strašnou prázdnotu. Zdálo se, že jsem ztratil smysl proč být progamerem. Naštěstí tu byl aspoň Classic. V tomto čase byl mou kotvou. Spoléhali jsme jeden na druhého a povzbuzovali se, a tak jsme byli schopni podávat dobré výsledky v Proleague.

Svým způsobem jsem nakonec dosáhl svého přání. Konečně jsem totiž vyhrál turnaj, když jsem porazil Dark ve finále KeSPA cupu. Poprvé jsem cítil to, proč by někdo chtěl být progamerem. Říkal jsem si, že to je to, pro co hraju SC2. Byl to skvělý zážitek. Pamatuju si, že mě i potěšilo to, že jsem byl trendy na Twitteru. Cítil jsem se ale provinile, protože jsem musel vyřadit svého spoluhráče Dark. Řekl jsem mu ale, že v budoucnu určitě bude šampiónem. Byl jsem pak hrdý, když se tak opravdu nakonec stalo.

Ale po tomto jsem už nebyl schopen dosáhnout dalších dobrých výsledků.

Nepamatuju si přesně, co jsem si v druhé polovině roku 2015 a v roce 2016 myslel. Zatímco se mladší hráči zlepšovali, já se stával pohodlným. Ztratil jsem motivaci a vypadával jsem v prvních kolech turnajů. Jakmile v týmu začaly třenice, tak můj zájem, o to být progamer, propadl ještě víc. Hádám, že jsem si říkal, že stárnu a že se už do finále nikdy nedostanu. Připravoval jsem se na budoucnost, a tak jsem se soustředil jen na Proleague a inkasoval plat.

Z nějakého důvodu jsem se svého snu ale zcela nevzdal. Asi to mělo co do činění s mou nespokojeností. Rain a Soulkey dosáhli výsledků přede mnou, a tak si myslím, že odešli bez toho, aby něčeho litovali. Doposud jsem nevyhrál hlavní turnaj, a tak jsem se rozhodl zůstat, protože jsem to opravdu chtěl. Nicméně dostával jsem plat, a tak jsem musel podávat dobré výsledky v Proleague. Vložil jsem do Proleague mé největší odhodlání a dosáhl poměru vítězství kolem 80%. Ale ani po tom mi vedení týmu nevěřilo, což pro mě udělalo věci o to těžší. Následně bylo SKT rozpuštěno, což mě znovu donutilo přehodnotit své odhodlání být progamerem. Tvrdě jsem přemýšlel o mých plánech do budoucnosti. Cítil jsem se být zrazen svým týmem, a tak jsem se rozhodl jim ukázat, že jsem schopen dosáhnout dobrých výsledků i bez něj. Zatímco všichni ostatní řešili své plány, tak já jsem byl jediný, kdo těžce trénoval. Toto je podle mě důvod, proč jsem byl schopen dosáhnout dobrých výsledků v první sezóně.

Když jsem začal streamovat, tak jsem netušil, že mě fanoušci vždy chtěli tak dychtivě podpořit. Dostal jsem mnohem víc pomoci, než jsem čekal. Náklady na bydlení se po rozpadu týmu staly docela problém, ale fanoušci mi darovali spoustu příspěvků. Jsem jim velice vděčný, protože mi pomohli pokračovat v kariéře progamera. Když jsem byl členem SKT, tak bylo velice těžké komunikovat se svými fanoušky a chápat jak moc mě podporují. Když jsem se vydal na sólovou dráhu, tak se zdálo, jako by má základna fanoušků vzrostla, a to mi pomohlo se vzpamatovat. Myslím, že mě to donutilo se více snažit. Když jsem byl členem SKT, tak mi přišla atmosféra depresivní, protože se zdálo, že nás fanoušci opouštějí, ale získávat fanoušky je vždycky dobrý pocit.

Pamatuju si přesně na jeden zápas, který znovu zažehl mé nadšení pro hru. Sledoval jsem, jak spolu bojují ve finále SSL Season 2 Classic s Darkem. Tak to se mnou pohnulo, že jsem se nemohl dočkat, až budu zpět u svého pc moci trénovat. Přimělo mě to zamyslet se, "Classic je starší než já, a přesto stále hraje s takovou vervou. Není divu, že vyhrává turnaje." Tahle vzpomínka je v mé mysli stále čerstvá. Vidět tento zápas mě přimělo znovu tvrdě pracovat. Podařilo se mi zatím dosáhnout v tomto roce dobrých výsledků a dokonce se dostat do dalších dvou finále. Opravdu chci za toto Classicovi poděkovat, i když je mi líto, že jsem to byl já, kdo ho dvakrát vyřadil.

V prvním finále GSL roku 2017 jsem se střetl s mým přítelem Stats. Extrémně jsem si věřil, protože jsem trénoval nepoměrně více oproti roku 2014. Nicméně dva dny před finále jsem dostal horečku. V tréningu jsem si vedl dobře, takže jsem optimisticky věřil, že to na mě nebude mít žádný vliv. Ale když jsem pak vstoupil na pódium, tak mé reakce byly zpomaleny až na takovou míru, že mě zaskočily nepřipraveného oracly. Každý kdo tohle teď čte, si musí myslet, že hledám výmluvy, ale já opravdu lituju, že jsem se tak přecenil. Myslím, že je důležité znát důvody, proč jsem prohrál, ale fanoušci to ne vždy takhle vidí. Je to možná nepohodlné tohle slyšet, ale je to mé osobní zklamání. Doufám, že chápou, co tím myslím.

Znova jsem se dostal do finále i v druhé sezóně. Zpravidla proti GuMiho prohrávám, takže jsem se necítil moc sebevědomě, ale taky myslím, že jsem byl až příliš spokojený se svou hrou proti mechu. Připravoval jsem se tak hodně na hru proti biu, ale nakonec jsem nenašel klíč proti mechu. Skončil jsem tím, že jsem opět zklamal své fanoušky, když jsem prohrál bez většího odporu. Lidé, kteří mě podporují, ode mě očekávají velké věci, a tak mě velice mrzí, když se před nimi ukážu bezmocný.

V třetí sezóně jsem se dostal do skupiny tří zergů a jednoho protosse. Dočetl jsem se od lidí, že brzdím zergy od výhry, protože musím obětovat ostatní zergy k tomu, abych postoupil. Po tom, co jsem tohle slyšel, tak jsem se nemohl soustředit na svůj tréning. Říkal jsem si, že by možná bylo opravdu lepší, kdybych vypadl, možná že jim opravdu stojím v cestě. Jako profesionál bych se ale neměl nechat takovými věcmi ovlivnit, přesto mi ale začalo připadat, jako by všechny hry, které jsem odehrál, byly bezvýznamné a moje motivace se propadla. Myslím, že mé výsledky toto reflektovaly. Samozřejmě Dark a Rogue se na hry připravili poctivě a vzali je velmi vážně.

V tomto roce jsem pracoval velmi tvrdě. Nepamatuju si, že bych v některém s předchozích let trénoval tak zaníceně. To je ten důvod proč jsem byl schopen dosáhnout finále od samého počátku. Myslel jsem si, že moment, který jsem si vytvořil, bude stačit na to vyhrát, ale jak se zdá tak to nestačilo. Myslím, že Stats a GuMiho byli zoufalí po vítězství ještě více než já a pracovali ještě tvrději. Jejich výkon je třeba respektovat.

I přesto, že jsem se dostal jen na druhé místo, tak jsem chtěl nějaké povzbuzení, ale stal jsem se jen vyvrhelem, což bylo bolestivé. Samozřejmě, že byli lidi, kteří mi gratulovali, ale v tom daném okamžiku na mě měla kritika mnohem větší dopad. Co se týče fanoušků, kteří stále čekají na mou výhru....... chci vám vaši podporu oplatit, ale nemůžu říct nic jiného než "Omlouvám se". Cítím, že vy jste ta hnací síla, která mě nutí stále tvrdě trénovat. Pořád ale není konec a já stále chci být šampiónem, když už pro nic jiného, tak abych vám oplatil vaši náklonnost. Mladší hráči zergů jsou o tolik lepší než já, ale já něco dokážu se svým vlastním stylem.

Dával jsem si teď nějakou dobu své vlastní volno, ale protože mám teď před sebou Blizzcon tak jsem připraven zažehnout znovu mého bojového ducha. V současnosti mám těžkosti v ZvT, prošel jsem záznamy sned všech ostatních zergů a snažil se je imitovat, ale bez úspěchu. Takže myslím, že se pokusím toto přemoci svým vlastním umem. Takto mám v plánu se nyní připravovat. Připravím se na Blizzcon za každou cenu a ukážu vám takovou část mě, jakou jste ještě neviděli. Kariéra může být rozhodnuta v jediném okamžiku a Blizzcon je moja chvíle na to, abych se vykoupil ze svých chyb minulosti.

soo fluf

 

původní text na TL zde

SC2 facebook komunita

Heroes of the Storm Facebook komunita

Hearthstone Facebook komunita

PLAYZONE.CZ

PLAYZONE.CZHerní portál PLAYzone.cz byl spuštěn 9. září 2009 jako pokračovatel serveru United-Games.cz. V současnosti navštíví zpravodajský portál PLAYzone.cz měsíčně více než 350 tisíc čtenářů. Číst dál...

ESL

ESLESL je jedním z největších provozovatelů turnajů a profesionálních lig. Především v Evropě se těší velké oblibě. Na těchto stránkách si po vytvoření účtu můžete okamžitě začít domlouvat zápasy, zůčastňovat se lig a turnajů. Číst dál...

Team Speak 3 server

Team Speak 3Team Speak 3 server připravený pro použití. Celkem 500 slotů je k dispozici na GUILD-HALL.CZ serveru. Číst dál...